Nejprve je potřeba si uvědomit, že každé dítě je jiné a proto potřebuje individuální přístup. Některé je neřízená střela, která jde do všeho po hlavě a nezaleskne se žádné pohybové aktivity. Jiné je naopak opatrné, až bojácné. Některé děti jsou nesoustředěné, nebo mají vrozenou horší koordinaci pohybů. Proto je důležité zvolit ke konkrétnímu jedinci specifický přístup.
Stejně tak nelze jednoznačně říci, od jakého věku by mělo dítě na kole jezdit. Obecně se uvádí věk tři roky. Ale jsou děti dvouleté, které na kole řádí jako draci a jsou děti pětileté, které při pohledu na kolo raději znejistí a musíte je do toho nutit. Pokud je pro rodiče cyklistika koníčkem, je logické, že budou chtít dítě naučit na kole jezdit co nejdříve. Mohou ho připojit za své kolo pomocí tažné tyče a podnikat tak s dětmi kratší výlety. Někteří rodiče dětem kolo pořizují, aby na něm mohli jezdit třeba do školky, nebo k babičce. Nic se tak nestane, pokud se bude učit jezdit ve čtyřech, pěti letech. Jediný problém nastává ve chvíli, kde je dítě tak vysoké, že by mohlo jezdit na kole 20-ti palcovém, které však má již v základní výbavě přehazovačku a brzdí se klasickými brzdovými pákami na řidítkách (tento typ brzd obecně není pro nácvik jízdy na kole vhodný). Proto je dobré naučit dítě jezdit na kole, než dosáhne výšky 110cm (kola velikosti 12 až 18 palců.
Nejdůležitější je kolo odpovídající velikosti
První kolo by nemělo být příliš velké (aby dlouho vydrželo) i za cenu toho, že mu vydrží třeba jenom jednu sezónu. Záleží samozřejmě na tom, jak dítě rychle poroste. Dítě by mělo vždy dosáhnout nohama na zem. Větší kola mají nejenom výš sedlo ale i delší rám a dítě se tak musí více předklonit, aby dosáhlo na řidítka. Takový posed je pro děti nejistý a mnohdy nedosáhnou na brzdovou páku přední brzdy. Větší kola mají samozřejmě i vyšší hmotnost, což ztěžuje manipulaci s kolem samotným.
Pro nácvik jízdy je nutné zvolit vhodný terén
Vhodným terénem určitě nejsou frekventované cyklostezky a už rozhodně ne cesty s provozem aut. Vybírejte spíše klidné obytné zóny, slepé cesty, nebo např. málo používané parkoviště. Jelikož se rovnováha učí lépe při vyšší rychlosti, není mírný sklon terénu na škodu. Jen se rodič musí smířit s tím, že při nácviku jízdy ani on nebude zahálet. Určitě je nutné vedle kola běžet, ne chodit.
Balanční kolečka jako nezbytná součást výcviku
Nelze říci jednoznačně ano či ne. Jejich použití doporučujeme v případě, že se jedná o dítě nejisté a bojácné. Přídavná kolečka pomohou s nácvikem šlapání beze strachu z převržení se. Předejdete tak možnému zavržení kola. Použití přídavných koleček obvykle prodlužuje dobu, než se dítě na kole naučí jezdit, ale vzít jim radost z jízdy je určitě horší než delší doba učení. Pokud je dítě šikovné a sportovně nadané použití přídavných koleček není nutné.
Kde malého cyklistu přidržovat
Určitě není vhodné dítě držet za triko, nebo za krk. Tímto stiskem nepomůžete dítěti držet rovnováhu ani mu nedodáte jistotu. Vhodným místem jsou buď ramena, případně sedlo. Pokud budete dítě držet za ramena, to při každém nevhodném náklonu pocítí tlak vašich dlaní a může tak zareagovat vyrovnáním rovnováhy. Držení za sedlo je rovněž vhodné, je ale podstatně náročnější pro rodiče. Vhodným doplňkem výuky tak může být tlačná tyč, která se umisťuje na sedlovou trubku dětského kola. Při nejnižší poloze sedla však její umístění není možné.
Při každém rozjezdu je potřeba dítě přidržovat a vždy s ním kousek popoběhnout než chytí rovnováhu. Jakmile se tak stane, buďte mu neustále nablízku po celou dobu jízdy. Poté, co zvládnete jízdu dopředu je dobré dítě naučit dítě brzdit. U nejmenších kol je zadní brzda řešena brzdou v torpédu (protišlap). Dítěti je nutné vysvětlit princip zadní brzdy a hlavně jej naučit dát po zabrždění ihned alespoň jednu nohu na zem.
Ať už je dítě šikovné, či bojácné hlavní zásadou je: netrénujte dlouho! Děti jsou schopni se na učení nových věcí soustředit jen krátce. Proto je vhodné zkoušet jízdu nejprve jen pár minut. Následně se mohou intervaly prodlužovat. Dobré je rovněž zvolit na učení vhodnou denní dobu. Zvolte takový čas, kdy je dítě odpočaté a najedené, lépe pak bude spolupracovat. Odměna na závěr určitě neuškodí a bude dítě motivovat k další jízdě.
